NAŠE BIOCHEMICKÁ SPOLEČNOST

L. Ron Hubbard

Žijeme v chemicky orientované společnosti.

V dnešní civilizaci by bylo těžké najít někoho, kdo by tímto faktem nebyl nějak ovlivněn. Každý den drtivá většina veřejnosti vstřebává potravinové konzervanty a další chemické jedy, včetně jedů v ovzduší a pesticidů. K tomu se přidávají léky proti bolesti, léky na uklidnění, psychiatrické a jiné léky, které předepisují lékaři. K celé situaci se navíc výrazně přidává rozšířenost užívání marihuany, LSD, kokainu a dalších pouličních drog.

Všechny tyto faktory jsou součástí biochemického problému.

Slovem BIOCHEMICKÝ míníme interakci živých forem a chemických látek.

BIO- znamená život, týkající se živých věcí; slovo pochází z řeckého bios, život nebo způsob života.

CHEMICKÝ znamená týkající se chemikálií nebo související s chemikáliemi. Chemikálie jsou látky, ať už jednoduché, nebo složité, které jsou základními stavebními prvky hmoty.

Lidské tělo se skládá z jistých konkrétních chemikálií a chemických sloučenin a neustále v něm probíhají složité chemické procesy. Některé látky, jako jsou živiny, vzduch a voda, jsou pro pokračování těchto procesů a pro udržování tělesného zdraví životně důležité. Jiné látky, když se dostanou do těla, jsou relativně neutrální a nepřinášejí žádný prospěch, ale ani neškodí. A ještě jiné látky pak mohou natropit spoušť, zablokovat nebo narušit tělesné funkce a vyvolat v těle nemoc, nebo ho dokonce zabít.

TOXICKÉ LÁTKY, které patří právě do této poslední kategorie, narušují normální chemickou rovnováhu těla nebo zasahují do jeho procesů. Termín toxická látka označuje drogy, chemikálie nebo jakékoli látky, které se projevily jako jedovaté nebo organizmu škodlivé. Slovo toxický pochází z řeckého slova toxikon, které původně znamenalo jed, do něhož se namáčely šípy.

DETOXIFIKACE je odstraňování jedu nebo účinků jedů z něčeho, například z těla.

TOXICKÝCH LÁTEK AŽ NAD HLAVU

O tématu toxických látek, jejich údajných účincích a vyhlídkách na jejich zvládání bylo sepsáno velké množství materiálů. V různých publikacích či novinových zprávách najdete spoustu příkladů.

Současné prostředí je plné životu nepřátelských látek. Nejenže drogy, radioaktivní odpad, látky znečišťující životní prostředí a všemožné typy chemických prostředků najdeme všude, ale s postupujícím časem je jich kolem stále víc a víc. Jsou tak běžné, že je téměř nemožné se jim vyhnout.

Za toxické by se například daly považovat některé z látek, které se přidávají do polévkových nebo zeleninových konzerv. Jsou to konzervanty a konzervant dělá to, že zabraňuje rozkladu. Na rozkladu je ale založené trávení a buněčná činnost. Jinými slovy, tyto látky jsou možná báječné pro výrobce, protože konzervant ochrání jeho výrobek, pro spotřebitele ale mohou být velmi škodlivé. Není to tak, že bych se chytil nějaké výživové módní vlny nebo že bych měl něco proti konzervantům. Jde o to, že Člověk je obklopen toxickými látkami.

Jen tento jediný příklad potravinářských konzervantů ukazuje, do jaké míry se s toxickými látkami můžeme v běžném životě setkávat.

Ale přidejte si k tomu činnost nepřátel různých států, kteří rozsáhlou drogovou závislost používají jako mechanizmus k dosažení poraženecké nálady, a fakt, že národy spolu soupeří ve výrobě a testování jaderných zbraní (a zvyšují tak množství volného radioaktivního materiálu v životním prostředí). Pak si připočtěte volnou dostupnost léků proti bolesti a sedativ, stoupající využívání průmyslových a zemědělských chemikálií a toxických látek vyvíjených pro chemickou válku. Když to řeknu stručně (a bez servítků), tato společnost je v této chvíli toxickými látkami zamořená.

Celou biochemickou situaci uvidíme jasněji, když se podíváme na určité údaje o těchto látkách, které ohrožují jak jedince, tak celou společnost. A takovou situaci řeší Purifikační program.

DROGY

Drogy jsou v podstatě jedy. Jejich účinek závisí na užitém množství. Malá dávka má povzbuzující účinky (zvyšuje aktivitu). Větší dávka působí jako sedativum (tlumí aktivitu). Ještě větší množství pak působí jako jed a může jedince zabít.

To platí o jakékoli droze a u každé z nich se tyto účinky projevují při rozdílných množstvích. Kofein je droga, můžeme tedy kávu použít jako příklad. Sto šálků kávy by člověka pravděpodobně zabilo. Deset šálků by ho pravděpodobně uspalo. Dva nebo tři šálky ho povzbudí. Toto je velmi běžná droga. Protože je jí potřeba tolik, aby měla nějaký účinek, není to příliš škodlivá droga. Je tudíž známá jako povzbuzující prostředek.

Arzen je známý jed. Přesto maličké množství arzenu působí jako povzbuzující prostředek, větší dávka člověka uspí a pár zrnek ho zabije.

POULIČNÍ DROGY

Drogová scéna je rozšířená po celé planetě a zaplavuje ji krví a lidským neštěstím.

Výzkum ukázal, že tím nejdestruktivnějším prvkem v naší dnešní kultuře jsou právě drogy.

Úlohu v oslabeném stavu naší společnosti hraje rostoucí rychlost šíření užívání drog, jako jsou LSD, heroin, kokain, marihuana a dlouhý seznam dalších nových pouličních drog. K drogám jsou postrkováni už i školáci. A děti matek, které berou drogy, se rodí jako narkomani.

Některé z těchto drog mohou údajně způsobovat poškození mozku a nervů. O marihuaně, tak oblíbené u vysokoškolských studentů, kteří se mají dnes učit moudrými býti, aby mohli být manažery zítřka, bylo zjištěno, že může způsobit mozkovou atrofii.

Výzkumy dokonce prokázaly, že existuje něco takového jako „drogová osobnost“. Je umělá a je vytvořená drogami. Drogy mohou zjevně postoj osob z jejich původní osobnosti přeměnit na osobnost, která v sobě potají živí nepřátelství a nenávist, jimž nedovolí se projevit. Ačkoli to nemusí platit ve všech případech, rozhodně z toho vyplývá určitá souvislost mezi drogami a rostoucími problémy se zločinem, klesající produktivitou a moderním úpadkem sociální a průmyslové kultury.

Ničivé fyziologické účinky drog jsou běžně obsahem novinových titulků. To, že vedou i ke zhroucení duševní bdělosti a etiky, je až příliš zjevné.

Ale přestože jsou pouliční drogy kruté a zničující, tvoří ve skutečnosti jen jednu část celého biochemického problému.

LÉKY A PSYCHOFARMAKA (PSYCHIATRICKÉ LÉKY)

Léky a především dlouhý seznam psychiatrických léků (pro příklad třeba Ritalin, Valium, Thorazine či lithium) mohou být úplně stejně ničivé jako pouliční drogy. Rozšířenost těchto momentálně běžně používaných látek by pro někoho, kdo s tímto problémem není obeznámený, byla poměrně překvapivá.

Sedativa se často předepisují, jako by byla všelékem na veškeré neduhy. Už v roce 1951 si mnoho lidí na svou denní dávku prášků na spaní či proti bolesti tak zvyklo, že už své „malé pilulky“ ani nepovažovalo za léky.

Až příliš často se uchylujeme k postoji typu „když nemohu najít příčinu bolesti, alespoň ji otupím“. V případě duševně nemocného člověka to lze přeformulovat na „když už z něj nemohu udělat racionální bytost, alespoň mohu zařídit, aby byl zticha“.

Lidé bohužel nerozpoznávají, že někdo, jehož bolest byla otupena sedativy, byl tou samou drogou otupen sám a podstatně se tak přiblížil nejzazší bolesti – smrti. Je celkem zřejmé, že těmi nejtiššími lidmi na světě jsou nebožtíci.

ALKOHOL

Alkohol není psychoaktivní droga, vyvolává ale biochemické změny. Alkohol do mysli nijak nezasahuje, zasahuje ale do nervů. Protože rychle a v krátké době v těle vstřebá veškerý vitamín B1, nemohou nervy normálně fungovat.

Člověk pak tělo nemůže koordinovat. Alkohol v malých dávkách funguje jako povzbuzující prostředek, ve velkých dávkách pak jako utišující prostředek.

Definice alkoholika je někdo, komu nestačí jen jeden drink. Když si dá jeden drink, musí si dát další. Je závislý. Jedním z faktorů je, že před sebou musí mít plnou sklenici. Pokud se vyprázdní, je nutné ji znovu naplnit.

Alkoholici jsou vůči všemu kolem sebe ve stavu naprostého a neutuchajícího nepřátelství. Někoho vyřídí a ani jim to nepřijde.

Alkohol je droga. Míra konzumace alkoholu (množství a četnost) určuje, jestli budeme jedince považovat za těžkého alkoholika.

PRŮMYSLOVÉ ZPRACOVÁNÍ A PRODUKTY

V nedávných letech proběhlo množství výzkumů potenciálně toxických účinků mnoha látek, které se běžně používají při různém průmyslovém zpracování a v komerčních produktech, a toho, do jaké míry si našly cestu do těl obyvatel této planety. Následuje několik příkladů toho, co tento výzkum odhalil.

PRŮMYSLOVÉ CHEMIKÁLIE

Pod touto hlavičkou existují desetitisíce chemických látek používaných ve výrobě. Samozřejmě, že ne všechny tyto chemikálie jsou toxické. Ale pracovníci v továrnách, které vyrábějí nebo používají takové věci jako pesticidy, ropné produkty, plasty, prací a čisticí chemikálie, ředidla, potahované kovy, konzervanty, léky, azbestové produkty, hnojiva, některé kosmetické výrobky, parfémy, barvy, barviva, elektrické vybavení a jakékoli radioaktivní materiály, mohou být, a často po dlouhou dobu, vystaveni působení toxických materiálů. A spotřebitel samozřejmě může být při používání těchto výrobků vystaven zbytkovým množstvím těchto chemických látek.

ZEMĚDĚLSKÉ CHEMIKÁLIE

Nejzřejmějšími toxickými látkami, jejichž působení mohou být vystaveni pracovníci v zemědělství, jsou pesticidy. Pod ně spadají insekticidy (chemikálie na hubení hmyzu), herbicidy (chemikálie na hubení nežádoucích rostlin, například plevele) a umělá hnojiva.

Mezi herbicidy se vyskytuje několik produktů s obsahem chemické látky zvané „dioxin“, o níž se ví, že je vysoce toxická dokonce i v množství příliš malém na to, aby se vůbec dalo v těle zjistit.

Ke kontaktu s chemikáliemi používanými v zemědělství může dojít mnoha způsoby. Látka může být na příslušné rostlině nebo v ní a my ji tak sníme. Může být přenášena větrem a lidé, kteří žijí nebo pracují v zemědělských oblastech, ji pak mohou přímo vdechnout. Může se dostat až do zásobáren pitné vody.

POTRAVINY, POTRAVINÁŘSKÉ PŘÍSADY A KONZERVANTY

Do některých průmyslově zpracovávaných potravin se přidávají látky určené k „zvýraznění“ barvy nebo chuti nebo, jak jsme se již zmínili, k ochraně potravin před zkažením. Stále běžnější jsou také různá umělá sladidla používaná v „dietních“ nealkoholických nápojích a dalších komerčně balených potravinách. Výzkumy těchto „zvýrazňovačů“, „sladidel“ a „konzervantů“ ukazují, že mnoho z nich je poměrně silně toxických. Celé téma potravinářských přísad a konzervantů mnoho lidí zneklidňuje.

Tato záležitost s potravinami má ještě jednu stránku. Výsledky výzkumů naznačují možnost, že žluklé oleje jsou zdraví nebezpečné v míře dosud netušené. Používání olejů, které nejsou čerstvé, čisté a nežluklé, při vaření či průmyslovém zpracovávání potravin výzkumy spojují se zažívacími a svalovými chorobami, a dokonce s rakovinou.

PARFÉMY A VŮNĚ

Používání parfémů a vůní ve všech možných produktech je v poslední době stále více rozšířené. Cokoli od prášku na praní po vlhčený ubrousek či reklamu v časopise je obohaceno o vůni. A ta vůně je obvykle nějaký levný chemický derivát, výtažek z uhelného dehtu, který stojí nějakých 10 centů za stodevadesátilitrový barel. Nálezy zjevně potvrzují, že tyto chemikálie, které se ve vašem místním supermarketu vznášejí vzduchem jako „vůně“, jsou ve skutečnosti toxické a mohou skončit v potravinách, které se tam prodávají. Požití takových chemikálií vašemu zažívání evidentně nijak neprospěje.

RADIACE

Určitě jste si v novinách přečetli, že do kontaktu s radiací se můžete dostat v důsledku vystavení testům jaderných zbraní (nebo radioaktivním částicím, které se při nich mohou uvolňovat do atmosféry), jadernému odpadu nebo některým výrobním procesům, které využívají radioaktivní materiály. Stále rozšířenější využívání atomové energie k výrobě elektřiny, které nedoprovází vývoj vhodné technologie a bezpečnostních opatření pro její používání, navíc představuje nevojenské riziko. Narušování vrchní vrstvy atmosféry planety atmosférickým znečištěním navíc každoročně vede ke stále intenzivnějšímu průniku slunečního záření na zemský povrch.

Jinými slovy je mnoho způsobů, jakými můžeme být vystaveni radiaci. Radiace je všude v atmosféře a také vždycky byla. Jenže dnes je jí víc.

Milovníci slunečních paprsků, opalovači, každoroční opékači na sluníčku, ti všichni se vystavují radiaci. Co je Slunce jiného než koule radiace? Lepší příklad radiace než naše vlastní Slunce nenajdete. Spálení od sluníčka tudíž je spálenina, ale ne spálenina vyvolaná přemírou tepla, je to radiační popálenina. Určité množství slunce je pravděpodobně pro zdraví lidského těla nezbytné. Hovoříme tu o nadměrném vystavování slunci. I když se člověk vysloveně nespálí, dlouhodobé rozsáhlé každodenní působení slunce znamená, že se vystavuje kumulativním účinkům radiace.

Radiaci se vystavujeme i na rentgenu. Rentgenové paprsky jsou stejně smrtící jako jaderné štěpení. Rentgenové paprsky nevyvolají nějakou působivou explozi, nepřijde velká rána a celé město je fuč. S každým dalším rentgenem se ale zvyšuje radioaktivita jedince, takže když je pak vystaven zas dalšímu působení rentgenu nebo radioaktivnímu spadu, může onemocnět. Opakované průběžné působení rentgenových paprsků na člověka může vyvolat naprosto cokoli, co svým znečišťováním atmosféry vyvolává jaderné štěpení.

Kde je radioaktivní atmosféra, pozorujeme také úpadek celkového zdraví. Čím více jsou lidé vystaveni radiaci, tím méně jsou vůči ní odolní a tím více na ně působí. Jinými slovy se v těle toto působení v průběhu času kumuluje, a to z jakýchkoli výše popsaných zdrojů. Protože je radiace kumulativní, ještě přispívá k biochemickému problému a představuje velice závažnou překážku.

ŘEŠENÍ BIOCHEMICKÉHO SVĚTA

Vzhledem k výše uvedenému se jako řešení tohoto biochemického problému nabízí Purifikační program. Ve společnosti, která je tak prosycená drogami a toxickými látkami, jako ta naše, by se měl způsob, jak kumulaci těchto látek zvládnout, těšit značnému zájmu.

Logické otázky, které vyvolává jakákoli procedura, která by tento problém mohla zvládnout, jsou „Funguje?“ „Dosahuje výsledků?“

Na tyto otázky odpoví praktická zkušenost a pochopení základních objevů, které vedly k vývoji procedury, jež jedince osvobozuje od škodlivých účinků toxických látek.